Chci slevu

Útočí to na mě ze všech stran. Nechápu, jak jsem bez toho mohl žít a stát se plnohodnotným člověkem. Z každého rohu, z každé internetové stránky z každé výlohy na mne křičí - sleva.

Sleva na cokoliv, sleva v jakékoliv výši. No nekupte to. A kdybych náhodou z jakéhokoliv důvodu nemohl do těch výkladů nakouknout, kolem těch rohů jít, tak mi pošlou všechny slevy v tištěné podobě domů. Abych o něco nepřišel.
Až z toho mám slzy na krajíčku jaký o mne mají všichni zájem, jak o mne pečují. To byl ale pašák, ten kdo ty slevy vymyslel. Vždyť do té doby jako bych ani nežil. Respektive žil, ale draze a ne blaze. Jako teď. Když můžu mít všechno skoro zadarmo. A s dodávkou až domů. A s děkovným dopisem s věnováním.
Tak jsem vás chtěl poprosit. Chybí mi dvě slevy. Marně na ně čekám, marně je vyhlížím. Tak kdybyste to pro mně mohli nějak zařídit. Byl bych už úplně jako v ráji.
Tu první - slevu na život. Aby mě stát tak neodíral, občas slevil. Třeba za popelnice, nebo nějakou tu daň odpustil nebo snížil. Nebo aspoň takovej malej výprodej kdyby uspořádal. Protože výprodej na baštu z poslanecké kantýny třeba, to už by bylo opravdu něco. Tak to bych bral, to by si u mě stát šplhnul.
A tu druhou. No, každý den jezdím kolem růžového domečku se zataženými okenicemi. Přestože na mě útočí slevy odevšad, tady pořád nic. Tady pořád nejdou s dobou.
I když možná - kdo ví? Nedávno se objevila vedle dveří tabule. Taková ta vývěska. Tak že by? Zatím je prázdná. Doufám, že tam nebudě něco jako " pro zájezdy sleva 5%." To by mě fakt nebralo.
Počkám. Třeba se dočkám. Jak to tak s těmi slevami jde, už jsem viděl i stoprocentní. Tak třeba už zítra tam bude - Dnes dáváme zadarmo.