Můj život s hrbem

Velbloud má jeden nebo dva, podle druhu. Já jich mám patnáct. Patnáct zpomalovacích hrbů v okruhu zhruba kilometru.

  Naši dědečci si mohli jen nechat zdát o rovných cestách. Tloukli se po hrbolatých blátivých nebo kamenitých komunikacích a proklínali je. Snažili se v rámci možností dělat všechno pro to, aby si cestu vyrovnali, připravili pro pohodlnou jízdu. Jak šel čas vývoj umožnil lepší a lepší silnice. Dnes dokážeme cesty s takovým povrchem, že by dědovi vypadla protéza. A to Japonci umí udělat silnici, která hraje. Když jedete předepsanou rychlostí, vyloudí pneumatiky třeba Beethovenovu devátou. Teda, to jsem někde četl, ne že bych po ní jel. Ani po ní netoužím. Mně by stačila ta rovná, kterou umíme.
Asi tak před deseti lety nám kompletně opravili silnice. Dělali kanalizaci, tak museli. Paráda. No, dlouho jsem se neradoval. Nějaká hlava pomazaná rozhodla, že nám to trošku znechutí. Kdepak, hošku, moc se neraduj, šoupnem ti tam pár zpomalováků. Tedy kdyby pár. V nejbližším okolí jsem jich napočítal patnáct. A to určitě nejsou všechny, bral jsem to jen tak z hlavy.
Naše ulice je poloslepá. Končí sice v poli, ale pokračuje polní cestou, kterou si pár dobrodruhů občas ušetří kousek cesty. Proto poloslepá. Přesto má zhruba na dvoustech metrech tři zpomalováky. Slovy tři.
Marně jsme se bránili. Marně se chytali za hlavu. Bylo nám to zdůvodněno, že jsou i takoví nezodpovědní řidiči, kteří by nedodržovali předepsanou padesátku. Tak nás šmahem šoupli do jednoho pytle a potrestali nás preventivně všechny. Kde už jsem jen slyšel to heslo - když se kácí les, létají třísky?
Každý den při cestě do práce a z práce si proskáču svůj kilometr. Nad tlumiči jsem už dávno udělal kříž, kastle mi vrže, že neslyším rádio. A kde se dovolám? Jenom zkřivím koutky, když mi známý řekne, že to má vyzkoušené a mezi dvěma hrby vytáhne devadesátku.
No je to stejné jako v celém státě. Když selže zavedená a platná exekutiva, vymyslíme další hovadinu, která nefunguje.
Dokud nezačne platit, že stačí pravidla silničního provozu a na jejich kontrolu policie, tak nás budou trestat plošně dál. A ti lumpi budou dál mezi dvěma hrby točit devadesát v obci.
Jak dlouho se budou dít takové zvrácenosti, že vyrobíme ideální rovnou silnici a pak na ní vytvoříme úmyslně hrby? Platit opravy aut budeme my a tu absurditu nám úřady předloží jako správnou a nutnou věc. Kterou udělali pro nás. Co pořád chceme.
Já chci rovnou silnici a policajta, který chytí a hlavně potrestá ty hříšníky. Proč mám trpět za lumpárnu druhých?
Já z toho mám vážně hrby na duši.